Bakterie obrazem

Lidé si velice často říkávají různé afirmace či opakují mantry doufajíc, že jejich život se tím změní k jejich obrazu. Je to tak trošku móda řekl bych, možná trend? A nebo docela obyčejný obchod a snaha držet si většinu lidí dál od sebe?
Jen úvaha, ale pravdou jest, že zvuk či přímo vibrace o určitých specifických frekvencích opravdu mění nejen fyzikální podstatu hmoty. To jest prostě fakt.
Je taktéž fakt, že myšlenka dokáže měnit svět ne-li přímo celý Vesmír.

Ovšem je tu ještě jeden rozhodující fakt a sice, lidé jsou líní a pohodlní. Nechtějí nic měnit.
A když se všechny tyto fakta spojí musí jednoznačně někde být ti, kdož toho nějak využijí.

Poznej sebe a poznáš celý Vesmír.

 a možná...

...Poznávej "Vesmír" a poznáš sebe. 

Pozorujeme-li bakterie, zjistíme, že se jedna bakterie dokáže za svůj krátký život naučit čelit hrozbám jako jsou třeba antibiotika. Ve většině se tomu naučí za dobu několika generací, ale naučí. Ale jak??
Když bakterii něco zabije, jak může další generace býti vůči danému "zabijáku" odolná? Od kud se to naučili? Kde vzali tu informaci?
Dále taky zjistíme, že když bakterie změní své prostředí, přizpůsobí se a vznikne nový druh bakterie. Ano, z téměř jakékoli bakterie se může stát jakákoli jiná jen tím, že změníme její prostředí. Takže z přátelské se může stát agresivní nepřátelská a nebezpečná.
Co je oním prostředím co změní bakterii? Potrava. Jinými slovy, co stráví musí v nějaké podobě vylézt ven. U přátelských bakterií to většinou chodí tak, že škodlivé látky se přemění v méně škodlivé, se kterými si naše tělo snázeji poradí.
U nepřátelských to však může být tak, že z něčeho zdánlivě neškodného vytvoří přímo toxický materiál. A toto přostředí jim vytváříme my sami.

A tak když se podíváme na naše nejmenší souputníky Vesmírem, okem pozorujícím a poznávácím, možná objevíme a pochopíme kousek sebe.
Může fungovat mantra? Či afirmace? Stačí to? A nebo je třeba více? Či méně v některých případech?

Stejně jako bakterie potřebuje změnit potravu ke své přeměně, je třeba změnit i naše prostředí neboť čistě náše osobní duchovní potrava v podobě přesvědčování se, že dokážeme více, že zvládneme více je stále jen jakýsi "plánek" podle kterého se dostaneme k našemu cíli. Ale dojít k němu, k tomu je třeba vyrazit na cestu a podle plánku se řídit abychom nezabloudli a hlavně je třeba jít tak dlouho dokud nedojdeme do cíle.

A pozor, u bakterií se můžeme naučit ještě něco - DNA funguje trochu jinak než si myslíme a hlavně: smrtí to opravdu nekončí.

Bez práce nejsou koláče

Je to velice zvláštní, ale následující myšlenka ve mne sídlí už poměrně dlouhou dobu. Sem tam vždy vykoukne na povrch a ubezpečí se, že o ní vím.
Vím. A hádám, že nejsem sám leč otázka jest, zda ostatní chtějí vidět. A nebo si volí dobrovolně zůstat ve svém sladkém krátkozrakém nevědomí?
Oč jde - nejlépe to asi pochopíte na tématu, které je všem blízké a sice naše zdraví. Určitě jste vypozorovali bezpočet různých článků na téma jak vylěčit mnohé neduhy a bolístky. Do jisté míry to lidi přitahuje, neb jinak by

a) na popisovanou metodu v daných článcích nikdo nepřišel
b) nikdo by se nenamáhal se o ní podělit
c) nikdo by to nevyhledával a tedy nečetl a tedy
d) nedali byste mi nyní za pravdu, neb pevně věřím jste si toho taktéž všimli :o)

Problém nastává, když narazíte již na cca desátou metodu, jak zaručeně vyléčit jednu a tu samou nemoc. Jak to tedy je? Fungují opravdu všechny? Nebo si to lidé vymýšlí? Nebo že by bylo úplně jedno čím se lidé léčí pokud je ve hře známý efekt placebo?

A to jest o čem chci mluvit. Nálepky, kterými se označí něco naprosto jedinečného a úžasného takovým způsobem, že to lidé vnímají spíše jako negativní faktor.
Co je vůbec špatného na placebu? Nedokazuje snad, že naše podstata je daleko mocnější a zároveň křehčí než jak je na první pohled patrné?

Uvědomují si lidé vůbec, že se bavíme o neomezených možnostech? Ne nadarmo se říká "víra hory přenáší". Co se ovšem za pojmem víra skrývá, to si upřímně dokáže představit jen málokdo.

A tak se stalo, že lidé uvěřili v moc léku místo v moc jejich těla či vědomí. Myslí si, že to lék je vyléčil a zcela opomíjí dokonalou práci nejen fyzického těla, kterak neúnavně pracuje na hojivých procesech. Místo aby rozvíjeli svou sílu uzdravit se pomocí víry, tak raději označí tuto víru za negativní efekt "placebo" při hodnocení fungování léku. Ano, v hodnocení léku to dokazuje jeho neúčinost a je to tedy svým způsobem negativní hodnocení, ale pouze z poheldu léku. Z pohledu lidské bytosti je to přesně obráceně!

Ale natrefil jsem různé metody na léčení téhož, ať už jde o lékařskou komorou uznávané metody a nebo o metody alternativní. Nevypovídá to o něčem? Třeba o faktu, že lidé opravdu mají schopnost se uzdravit pomocí jim nejdostupnější metody, která se zcela liší od metod jiných, které pomohli zase někomu jinému? A proč někomu pomůže a někomu ne? 
Tady se procházíme na velice tenkém ledu, ale já osobně si myslím, že zásadní rozdíl co do účinosti jakékoliv metody spočívá právě ve zmíněné víře... ani ne tak v lék, jako v jakési vyšší vědomí a intelekt. Pro někoho to jest příroda, pro někoho Bůh, pro někoho vyšší Já. Ať už jde o cokoli, ve výsledku jde o akt, čili o čin, krok vpřed v doprovodu s odhodláním, kterému předchází záměr, jakýsi cíl... a kterou cestu si člověk zvolí k dosažení cíle je už na něm a na jeho okolnostech či možnostech...každopádně k cíli nikdy nevede jen jedna jediná cesta. Kdyby vedla, lidstvo by bylo jak přes kopírák.

Já jsem tím, čím prokáži že jsem.

Kdo četl Bibli dozajista ve větě poznal takzvané jméno "nejvyšší bytosti" - Boha.
A znalejší již vědí, že v této větě je skryto mnohem více. Ono to vlastně není vůbec skryto, lidé si jen zvolili krátkozrakost a nevidí ani to, co jim je postaveno přímo před nos.

Už jsem to zmínil v jiných svých textech, nebo alespoň naznačil, takže proč to nenapsat ještě jednou. V podstatě v onom jménu jest metoda:

Záměr (cíl) - čin (vykročení k cíli čili nástroj tvoření) - myšlenka (mít stále na vědomí náš cíl a vytrvat)

A neb, přímý překlad jména z hebrejského tetragramatonu, kde každé písmeno má svůj význam: 

1. Síla (námi dodána)
2. Pohybující se po struktuře či dle vzorce (dodána naší myšlenkou)
3. Vytváří aktivitu
4. Vedoucí k finální formě.

Bod 2 a 4 jsou totožné, kde 4 je hmotná verze nehmotné 2. To celé může být také známé pod pojmem "svatá trojice".

Toť celé kouzlo, které není žádným kouzlem. Nezáleží tedy přímo na cestě, záleží hlavně na záměru, na dodané energii a výsledek se dostaví vždy, bez vyjímky. Ano, je to opravdu tak prosté a neb české známé "bez práce nejsou koláče" :o)

Bubny života...

Možná trošku zvláštní název říkáte si...
To co mám na mysli jest naše vnitřní síla, enerie, jakýsi vnitřní bubeník, který udává rytmus a tempo v našemu životě.
Všiml jsem si toho spíše na sobě, asice že lépe funguji v jakémsi "stresovém" prostředí. Ve skutečnosti však nejde o stres, ale o svižný proud života.
Mám raději, když musím zvládnout více na oko nezvládnutelných úkolů, neb pak nemám prostor na lelkování a vymýšlení nesmyslů, nemám sklony k lenivění ani odkládání. Jakmile se jednou rozjedu, je snažší vytrvat v onom tempu.
V podstatě jako když si pustíte nějakou rytmickou hudbu - nakopne vás a vystrčí ze židle. Téměř v každé hudbě rytmus udávají bubny a čím svižněji a rytmičtěji znějí, tím víc energie vám dodávají jít vpřed.
Takže co jsem tím chtěl říci? Má to vůbec nějkou pointu? Ano, má. Lidstvo je udržováno ve velmi laksní ležérní náladě.
Co to povídám možná si teď říkáte...vždyť dnes žijeme ve stresu, nevíme kam dříve skočit abychom uspokojili alespoň naše základní životní potřeby a já vám teď budu tvrdit, že jsou lidé vlastně v "klídku"?
Ano. Jsou. Starat se o své základní životní potřeby jest přesně to, co nás nemotivuje. Co nás udržuje právě v oné škatulce, kde se nebráníme, kde se neptáme, kde se prostě snažíme jen přežít a doufat, že nám všichni dají na chvíli pokoj.
A to jest onen problém.
Je třeba udělat určitý krok navíc v každém dni a nechat znít naše vnitřní bubny, s každým extra úderem probouzíme náš skutečný živel reagující na rytmus našich bubnů. Nebojte se bubnovat. Občas nebudete vědět kudy kam a právě v onen moment si představte nějakou melodii, kterou máte rádi a nebo si ji rovnou pusťte... nechte se unést na chvíli a uvidíte, co vám váš živel napoví...postaví vás na nohy a řekne něco ve smyslu: "Já se nevzdám!"

Jablečné šaty

Příroda občas dává vodítka pomocí detailů a je jen na lidech, zda si těch detailů všimnou nebo ne. Mne třeba nejednou zaujalo obyčejné jablíčko. Většinou ta červená, neb mají lépe viditelnou strukturu na svém povrchu. Nevím sice jakou nápovědu by nám tímto příroda mohla dát, ale stojí za povšimnutí.

Mám 2 jablíčka ve foto sbírce zajímavostí.

1. 
První jablíčko, ač to tedy není z fotky tak moc patrné, má poměrně ostrou hranici mezi velmi červeným zbarvením a jen takovým nádechem. Jako kdyby Sluníčko svítilo opravdu jen na tu červenou část a ten zbytek byl zakryt stínem? Netuším, ale je to fascinující jak příroda funguje a pracuje. Kterak výsledný obraz může zaujmout avšak mnohdy trvá měsíce a možná i roky, než se takový obraz vytvoří. Takže přírodu nepodceňujme. Má času dost - to lidé neustále někam spěchají a neustále si něco namlouvají.

2. 
Jablíčko číslo dvě, je ještě zajímavější. Jak je patrné z obrázku, je to jako kdyby barva na jablíčku byla pouze nějakou látkou, jakýsi šaty jablíčka. A najednou tato látka z nějakého důvodu praskla a „obnažila“ kousek jablíčka. Zajímalo by mne, jak k takové poruše látky šatů jablíčka může dojít...opravdu by mne to zajímalo :o)

Temnota vs světlo

Lidé věří mnohému a občas věří i nečemu, co nemá zcela žádné opodstatnění, ale jednoduše to bylo lidmi přijato jako “normální”. A tak se lidé snaží vyřešit a vylepšit toto “normální” tak, aby si maximálně usnadnili život maximalizováním zisku s minimální snahou ve světě, který je “přirozený” (splňovalo jejich představu života stejně jako jí mají zažitou z dob “přirozené”).
Ano, zakládní rozdíl, který si mnohdy lidé již neuvědomují. Normální NENÍ přirozené a nikdy nebude. Normální je odvozeno od Normy, čili kýmsi stanovené hranice či limitu, které se obecnou veřejností přijímají jako přípustné, ale jakmile hranici překročíte, ať už děláte cokoliv, je to přijímáno jako nepřijatelné. A tak se celý život pohybujeme na jakési hraně, kterou si lidé sami vytvořili. 
Na druhé straně “přirozené” je odvozené od “zrození”, čili něco s čím jsme se narodili a co bylo nejen lidem dáno. Takže je třeba přirozené se bránit, je přirozené se bát a je přirozené se radovat. Lidé ovšem přirozené nahradili “normálním” a určili čemu je normální se smát a čemu se smát nesmí, čeho se lidé mají bát a čeho ne, čemu se nesmí bránit respektive co je normální obrana a co nepřijatelná. Normální či nenormální, jdou-li lidé proti nečemu co je přirozené – vždy si koledujeme o malér.
Jak je to tedy s pomyslnou temnotou a světlem v naší společnosti? Existuje nějaké řešení? Nějaký lék, kterým může být lidstvo vyléčeno tak, aby lidé dokázali žít v míru, beze strachu, ve spokojenosti, radosti a naplnění? Existuje. Vždy existovalo a vždy bude existovat. Je tu stále s námi. Použiji-li obrazné přirovnání, představme si jakousi obrovskou podzemní jeskyni a možná uměle vytvořenou vytesanou halu. Můžete si ji představit jak chcete, neb tato představivost je opravdu uplatňována v naší společnosti. Takže můžete tam vytvořit různé ochozy, schodiště, chodby, komůrky atd atd. Ale abychom pochopili jak jsme tam došli, tak se přesuňme kamsi do dávné minulosti. Čili nemáme elektřinu a nemáme ani svíčky. Jednoduše jsme v podzemí a najednou lidé objeví oheň a tak si občas zatopí. Zjistí, že s ohněm přichází světlo a s ním se “podzemní” aktivity mohou rozšířit o mnoho čiností, které po tmě nešlo dělat vůbec a nebo jen velmi omezeně. Čili moment, kdy jsme dosáhli jakési hranice našeho pomyslného “Vesmíru” a tím jsme naše hranice posunuli - neb my jsme součástí onoho Vesmíru. A nyní s posunutými hranicemi vidíme nové možnosti. A tak se snažíme vymyslet, jak onen oheň zkrotit a využít mimo jiné k efektivnějšímu osvětlení. Z historie známe různé metody. Lidé objevili, že smola hoří a tak vznikali louče. Ovšem toto jest kdy, podle mne, doopravdy vzniká doba temna. Neboť světlo nedosáhne do všech koutů oné “haly” či systému chodbiček a síní. A tak vznikají stínem zahalené temné kouty, z nichž je možno vidět osvětlené prostory, avšak z osvětlených prostor není vidět do temných koutů. Lidé jsou v osvětlených prostorech více důvěřiví – méně ostražití stejně jako jsou lidé ve dne, světlo jim dodává pocit určitého bezpečí. Lidé si uvědomují i tyto možnosti a tak jich také využívají. Nejsou vidět ale mají přehled, čili mohou dělat něco, co normálně nemohli - jednoduše proto, že by jim to nebylo ostatními dovoleno.

Dostali možnost a využili ji. A tak se společnost vyvíjela. Vymysleli svíčky, svícny…avšak i svíčky dohořívaly a tak sem tam se naskytl nějaký ten temný koutek, který byl jinak osvětlen. Samozřejmě s pomocí umělého světla lze šálit náš zrak, neb jej nemáme vyškolený – není žádný školitel, který by nás učil, a tak i v osvětlených prostorech se nalezla možnost, jak vytvářet iluze, kterým lidé veřili avšak v realitě vypadal skutečný obraz zcela odlišně. Opět, lidé využili svých nových poznatků a tím si opět rozšířili své hranice Vesmíru.Jenže to jest onen problém. Společnost jako taková pochopila, že ať se snažíme sebevíc, stále to nefunguje jak jsme si představovali a tak vznikají pravidla, abychom mohli potrestat ty, kdož využívají temných koutů k nekalým činostem podkopávající snahy všech ostatních. Opět, s pravidly vzniká zcela nový prostor možností. Opět jsme rozšířili náš Vesmír. Lidé došli k nápadu, jak vyrábět elektřinu, poté jak ji využít a přeměnit na světlo. Žárovky osvětlují mnohem více a stabilněji. Leč i žárovky praskají a musí se měnit, občas generátor elektřiny selže, občas se drát přeruší ci přetrhne. Opět jsme vystavováni oněm možnostem, které i ti, kdož žili ve svělte, rozpoznají jako “příležitost” a využijí ji. Jednoduše neodolají, neb se naskytla možnost přímo pod jejich nosem. Ano, řešení by bylo naučit lidi odolat těmto pokušením využívat temných koutů ku svému osobnímu prospěchu, ale tam dojdeme později.Takže máme už vysoce rozvinutou podzemní společnost, využívající neskutečně složitou síť osvětlení a pravidel, omezení a regulací a lidé jsou stále víc a víc nešťastní. Proč? Protože i když už dokážeme osvětlit všechny kouty, vytvořili jsme si “virtuální” temné kouty pomocí pravidel a přerozdělováním moci. Jak? Jednoduše, někdo totiž má přístup do zákoutí kam nikdo jiný nesmí, nemá povolení…čili o to sofistikovanější je způsob, kterým mohou “podvádět” a konat ono “temno” za světla. Jak prosté že?Jak z toho ven?
Jednoduše. Začněme si klást otázky.
První otázka: proč vůbec lidé potřebují umělé světlo pod zemí, když na Zemi je přirozené světlo ze Slunce?
Druhá: Proč vlastně lidé šli pod zem? Potřebují být pod zemí??
Třetí: jak se vyhnout temným koutům na Zemi? Neb i tam se střídá den s nocí, ačkoliv vždy jen půl na půl.

Odpovědi: proč? Protože z počátku se tam cítili býti chráněni pčed okolnim neznámým světem. Společnost lidí se vytvářela čistě jen a jen z důvodu, že lidé chtěli mít řekněme “pohodlný” spánek. Ovšem ve spánku nepotřebujeme světlo žádné. Ve spánku odpočíváme a tak světlo naopak zcela ruší náš PŘIROZENÝ cyklus. Jsme na planetě, která se točí. Temnotu potřebujeme. Dobíjí nás. Není zla ve své podstatě, lidé ji pouze zle zneužívají. Lidé tedy mohou v klidu opustit onu podzemní místnost, neb jí nepotřebují. Mohou jít na Sluneční světlo, kde jim je každý den dopřána doba na spánek, v němž se dobíjí. Čím více světla máme, tím méně energie potřebujeme z temnoty. Čím méně světla máme, tím více se potřebujeme dobíjet v temnotě. Zcela dokonalé řešení. Ovšem ať už máte sebevíc světla, stejně potřebujete onu špetku “temnoty” k úplnému dobití baterek. Je to jak JIN a JANG…obojí je potřeba.
Zmínil jsem, jak tedy naučit lidi, aby nezneužívali oněch temných koutů ku vlastnímu prospěchu…neb i na povrchu zemském při dením svělte lze dosáhnout téhož výsledku jako pod zemí, s tím, že zde máme přirozené světlo, které se nepřerušuje, před nímž se můžeme pouze schovat.I zde jest řešení. Zlo jako takové, by nikdy nemohlo existovat bez dobra…a dobro zase nemůže existovat bez “zla”. Ovšem ono “zlo” může mít přirozenou podobu jako jsou třeba bouřky, přírodní kataklizmata atd…pomocí nichž vznikají obdivuhodné přírodní scenérie, které nás mohou naplnit úžasem. Je tu třeba Slunce, které může být zcela smrtelné, ale přesto respektujíc jej přináší život a radost. Zrovna tak voda, zem, či vzduch…a tak není třeba učit lidi aby nevyužívali temných koutů, je třeba je učit respektu. Nebudeme-li respektovat kohokoli či cokoli, vrátí se nám to vždy v nějaké jiné podobě. Jakmile toto lidé pochopí, pochopí, že naše hmotná podstata má další mnohem jemnější, kolem které se ona fyzická podstata formuje do podoby, kterak ji známe pomocí našich “smyslů”.Lidé se jednoduše musí chtít učit. Nutit je nelze. Ale většina z nás, pokud nečemu rozumí – skutečně rozumí – již nedělají více chyby, které dělali v nepochopení. Nebo myslíte, že lidé si budou řezat prsty na své levé ruce, jen proto aby nemohla vzít nic co by mohla mít ruka pravá? Zní to legračně, ale to jest přesně k čemu by lidé došli, když porozumí :o) 
Čas, prostor, začátek či konec je totiž přesně to co lidé vnímají jako skutečné, leč to jsou přesně ony iluze, které když odstraníme oním “porozuměním”, lidé ihned pochopé že cokoliv uděají udělají sami sobě. Podvedou-li druhého, podvedou sebe. Ublíži-li druhému, ublíži zejména sobě. A o to víc budou respektovat jeden druhého, když pochopí kterak funguje celý Vesmír – dosáhneme-li hranice Vesmíru, rozšíříme je okamžitě naší existencí o obrovský kus nových možností. Čili zaseli jsme semínko (krůček), které se změnilo v obrovské moře možností (strom). A semínka mají různou podobu…zaseješ vítr, sklidíš bouři. Zaseješ semínko tím, že ublížíš, nechtěj raději vědět co za úrodu můžeš sklidit…

Ony krůčky rozeberu příště.

Práce šlechtí, proto šlechti práci...

You must cultivate your practice,
over an extended period of time. (I.14A)

Musíš šlechtit svou praxi
po delší časový úsek.

Nic nelze uspěchat bez následků. Spravit situaci nelze jen tak lusknutím prstů, neb to, že daná situace vznikla na prvním místě bylo výsledkem mnohdy velmi dlouhého vývoje událostí. Jako třeba chcete-li narovnávat mladý stromek, který vyrostl trochu křivě. Taktéž nelze očekávat, že se tak stane během jediného dne – bude potřeba poměrně dlouhého časového úseku k nápravě.

A tak dejme tomu, že třeba cvičíte pózu Prasarita Padottanasana (kdy stojíte rozkročmo v předklonu tak, že se temenem hlavy dotýkáte podlahy). Někteří lidé, jako třeba já, mají hoooodně velikou mezeru mezi podlahou a hlavou. A tak si představte štos papírů, kterými tuto mezeru vyplníte. V mém případě hádám to bude několik tisíc listů. A nejlepší rychlost k dosažení svého cíle jest každý den ubrat jeden list papíru.

Ano, zdánlivě neuvěřitelně pomalý pokrok.

Na druhou stranu, věta typu „Tak to prostě je“ je pouze fakt, který lidé používají, aby nemuseli vynakládat čas a úsilí k zjištování jak to doopravdy funguje. Nehledě na fakt, že tím pádem nečiní ani onen malinkatý pokrok.

Ps: Je i rychlejší cesta, která funguje vždy a rychleji než výše zmíněná cesta pomalejší, která navíc funguje jen a jen tehdy, když ta rychlejší funguje. Ale o tom postupně později.

Rozdíly

And there will come a time
when differences no longer harass you. (II.48)

A přijde čas,
kdy Tě rozdíly již více neobtěžují.

Jsou určité cviky, které jsou lehčí a další, které jsou naopak náročné. Nesnažme se upředňostňovat lehčí před těžšími či naopak. Obojí vedou k cíli ovšem pouze pokud jdou spolu ruku v ruce.

A postupem času zjistíte, že vše má tendenci spět k jednotě spíše než k oddělenosti a rozdílnosti. Jakto? Jednoduše, provádíte-li všechny cviky, zjistíte že ty těžší jsou lehčí a lehčí a že ty lehké jsou ve skutečnosti docela komplexní pomáhající těm těžším k usnadnění. A tato mezera se zmenšuje čím dál tím víc až jednoho dne pro vás nebude těžkých a jednoduchých cviků. Budou pro vás jednoduše cestou k cíli. Cestou, na které nelze kousek jít a kousek vynechat, je třeba jej taktéž projít abychom se dostali dál. Postupně pak budou ve vás energie proudit lépe.

A tyto rozdíly Vás již více nebudou obtěžovat, jak ve cvičení, tak i v ostatních životních situacích.

Acro Yoga

Dnes maličko odbočím od knížky a místo dalšího poznatku Vám nabídnu malou video ukázku. Najděte si klidnou chvilku a opravdu si vychutnejte cca 6 minut videa, které mne osobně přijde nádherné nejen vizuálně ale i obsahem.

Je to opravdu úžasná práce svalů v naprosté harmonii mezi dvěma lidmi. Ačkoliv takovéto cvičení je neskutečně náročné nejen fyzicky ale hádám i co se kontroly naší mysli a soustředění týče, z videa na vás dýchá naprostý klid, jednoduchost, plynulost, harmonie, úžasná rovnováha a relaxační pocit.

Pevné základy

Your practice must be done correctly, 
for then a firm foundation is laid. (I.14C)

Tvé cvičení musí být prováděno správně,
neb tak jsou položeny pevné základy.

Z mé vlastní zkušenosti, mnohdy jsem se přistihl kterak jsem cviční jóga póz prováděl opravdu velmi špatně. Moji učitelé (různí instruktoři) mne mnohokrát již opravili a stále opravují. Není to o tom, že by neviděli všechny mé chyby, ale spíše se soustředí na jednu po druhé hezky postupně.

Nejde o to jak póza ve finále vypadá pro pozorovatele, jde o proces pózy a co pro nás uvnitř v těle dělá – jak pracuje, aby začala narovnávat a otevírat naše “kanály” (o nich později).

Pokud podvádíš a necvičéš správně, snažíš se použít trik a obkliku k dosažení toho, že vypadáš “dobře” – pak póza nedělá co dělat má. Nejde-li vám to jak si představujete, jde to tak jak to tělo zrovna dovolí a to je naprosto v pořádku.

Třeba Paschimottanasana, pozice v sedě s předklonem. Nejde o to dotýkat se čelem kolen, jde o to mít narovnané nohy a záda. To jest důležitý prvek této pózy. A že jsme čelem vysoko nad koleny? Nevadí. Jednou se čelo dotkne nohou...

Mnohdy jsme své tělo zanedbávali hromadu let a ačkoliv uvedení do původního stavu trvá podstatně kratší dobu, stále se tak nestane za pár týdnů či měsíců.

Paradoxní jest, že abychom udělali pózu správně je třeba jí 1000x udělat špatně. Pokud jsou však naše chyby opraveny, už bychom je dělat neměli! 

Udržování Harmonie

Learn to keep your feelings in balance,
whether something feels good,
or whether it hurts. (I.33D)

Nauč se udržet své pocity v harmonii,
Ať už jde o dobré pocity,
Či o bolest.

 Někdy se nám v životě daří, někdy vůbec. Jednou jsme se svým výkonem spokojeni, jindy jsme zcela naprosto zklamáni a ocitáme se na jakémsi dně. V józe to platí dvojnásob. Můžeme prožívat určité úspěchy, vidět znatelné pokroky, možná je i cítit a vnímat a náhle se může vše zcela otočit. Najednou máme pocit, že naše pózy jdou hůře. Můžeme se cítit demotivováni sledováním úspěchu těch okolo, a nebo možná prostě jen nevidíme žádné výsledky. Jinými slovy, „pády“ a „vzestupy“ se prostě dočasně stávájí.

Proto je třeba se neúspěchem nenechat odradit, případně úspěchem se příliš nevzrušovat. Zůstaňte v harmonii a soustřeďte se na svůj cíl, na svůj vyšší cíl: pomoci druhým. Pokud jste si posledně určili, komu byste rádi pomohli, pak je mějte stále na paměti. Tím že se necháte rozptylovat či odradit jim nepomůže. Ostatně ani Vám ne.

Možná jste si všimli termínu „dočasně“...ano, je to tak. Ale o tom až později :o)

Tvoříme

Na toto téma jsem si ve svém notýsku napsal mnoho poznámek. V různých momentech života, s postupně rozšiřujícím se poznáním či množstvím informací, jsem jednoduše přicházel k novým myšlenkám na totéž téma.

Jedna taková myšlenka byla následující:

Soustředění se na věc mnohými lidmi onu věc tvoří. Třeba sdílením, mluvením o ní, a hlavně naší fantazií, která tyto věci vytváří v prvé řadě.

Pokud se nám tedy podaří přimět druhé si "představovat" určitým stejným směrem, pak přimějeme vývoj jít vpřed ku prospěchu dané věci.

Je to čistě otázka energie. Čím je silnější, tím je tvoření rychlější. Jste-li na tvoření sami, pak je vaše tvoření poooomaléééé. Jsou-li Vás stovky, z nich se snadno stanou tisíce, z nich miliony a z nich třeba i miliardy. S takovou silou se dá vytvořit zcela cokoliv. Takové množství energie ve formě spojené fantazie je hlavní tvůrčí síla transformující fantazii v jakousi realitu. Vemte si třeba internet.

Pokud by neexistoval a momentálně byste přišli s nápadem něco jako internet vybudovat, máte před sebou obrosvký úkol abyste vytvořili něco tak masivního jako znáte ze své současné zkušenosti: vytvořit různé protokoly a programovací jazyky, vymyslet tok dat, vytvořit rozsáhlé sítě přenášející data, naplnit celou tuto síť smysluplnými daty, přizpůsobit počítače a jejich hardware komponenty čili přimět vývoj v této oblasti, najít výrobce... jinými slovy něco tak neskutečně rozsáhlého by Vám samotným zabralo neskutečné množství času, úsilí a peněz. Společným úsilím se toto vše vytvořilo v řádu desítek let. Internet je dnes čímsi, co je bráno jako součást našich životů a proto je této myšlence věnováno hromadu představivosti a neustále se tvoří nové a nové možnosti.

Řeknete si, že k tomu je ale třeba, aby si někdo sednul a věnoval tomu trochu více než jen mluvit a sdílet...prostě začal tvořit. Ano. Leč ne všichni umí vše a je třeba sdílet své myšlenky, aby je mohl někdo začít realizovat. Jinými slovy, Nejdříve si to celé někdo musel představit, svou představu prezentovat a následně "materializovat" ať už svépomocí či pomocí druhých.

Nicméně, je-li vaše představa rozdílná s představou druhých, je Vaše "věc" pod palbou dvou různých energií...vaší, která se jí snaží vytvořit, a cizí, která pro svou věc si snaží získat tutéž energii z okolí. To jest asi celá podstata. Toť napovídá, jakou moc má reklama. A taktéž, pokud se rozhlédnete koleme sebe, zjistíte kterým "objektům" se dostává nejvíce energie a které tím pádem mají obrovskou moc "měnit" či "tvořit"...v uvozovkách proto, neb ačkoliv má lidstvo ve své podstatě povahu tvořivou, má taktéž silně soutěživou a sobeckou a tudíž extrémně destrukční.

Čím více energie se myšlence dostane, tím spíše se dříve či později materializuje. 

For English speaking visitors

Hi everyone who speak English rather than Czech.
I am very pleased you checked my blog and am very sorry for writing it only in Czech, which is my first language. To be honest, I would like to translate those bits and bobs I post here but it seems such an option or functionality is not available here - at least not yet. Possibly I could step in and change the code, which I guess would be able to - but there is this "but" again :o) Well, it is time consuming as I am not a pro so I decided to focus on Czech public mainly, which apparently is not coming at all :-D
Kind of paradox, isn't it?
So, if you managed to read this post - whoever you are - could I just ask you to leave me a little comment about yourself (few words will do just to say kind of hello which makes me always happy :o))
You could also let me know how you found this blog - by random? That bit is actually incredibly interesting!

And to give you a brief idea what I am writing about:
As you already noticed, I decided to use an English title for this blog and it really means what it says: life without any walls. People do think kind of in the box (which leads to a misery and unhappiness you can see all around you and all over the world) rather than outside of the box.
Most of the walls I am talking about is the way we see the world. The way we think, the way we create things around us or laws to "protect" us, the way we perceive ourselves or others.
Just imagine a world, in which you are not limited in any way, there are no "walls" around you which break the immense view you would have without them. Imagine that there are no habits you inherited from your parents, from your nation or culture - you would follow only those, you understand and which are not beneficial only to yourself but to everyone and everything.
So throughout my life, I was asking simple questions and thinking about them. Sometime I had some ideas which I jotted down in my little notebook. I am picking some of them and publishing them here on this blog. For example one of my first questions was: "what is gravity?" 
Do you know the answer? I don't. I can only find description of what we understand gravity is, but what it really is? How does it work? And there were many more questions linked to this question - for example "why spiritualists say like attracts like if in physics it works exactly the other way round? Does the Universe work in double standard?"
I might have actually found an answer to this one (the law of attraction works the same in physics as in our lives - we just see it as unrelated subjects and therefore misunderstanding the life a lot, or the physics even more).
This example is exactly what I mean by "removing" the "walls" we have around us, the walls we have built by ourselves.

Next part of this blog is dedicated to Yoga and how it works. The content there is based on one very interesting book "How yoga works" which inspired me a lot. Unfortunately the book has never been translated to Czech language (yet), so I decided to bring gradually all the ideas published in the book to people who can't read it. 

And finally, I decided to write about things I simply found interesting.
So here we are. Thank you for coming and reading :o)

Divoká karta

Předchozí myšlenku si prosím velice dobře zapamatujte. Je klíčem k mnohému. Tento dílek je něco jako joker v kartách = univerzální karta. Nikdy nezklame, vždy vás podrží nad vodou. Ale nyní se vraťme k mému notýsku z něhož na tento blog přepisuji své postřehy, včetně tohoto. Zapisoval jsem si do něj mnohá moudra, která jsem si kde přečetl, popřípadě mé myšlenky, které mne kdy napadly. Ony moudra a postřehy jsou víceméně už minimálně jednou někde jinde popsaná, zmíněná, zfilmovaná, vyslovená...všichni je známe. Všichni už jsme s nimi přišli do kontaktu. Jenže zjistil jsem jednu věc - lidé to vnímají každý jinak a po svém. A mnozí to chápou prostě tak, že to jde skrze ně bez uvědomění, jak silná myšlenka to jest. Čili bez naprostého pochopení a snahy pochopit. Ve svých zápiscích neukazuji, jak byste se na věci měli dívat, spíše jen poukazuji na jednu z možností, jak se na to dívat dá. Vy samozřejmě nahlížejte po svém avšak s určitou snahou, alespoň se na chvíli nad tím pozastavit, pochopit, bez kladení bariér, které považujete za nepřekonatelné. Bariéry neexistují. Lidé si je všechny vytovřili uměle. Takže sledujete-li například film s tématikou naprostého nerealismu a fantazie, neříkejte si rovnou “nemožné”... Ale popřemýšlejte o obsahu, o myšelnkách, jaké by to bylo kdyby…, ponořte se do něj. Prožijte si to alespoň ve svých myšlenkách a dejte prostor své fantazii, protože každý film, a nyní mluvím ze své zkušennosti, má v sobě vzkaz pro vaší bytost. Každý film, byť by byl sebevětším blafem, obsahuje myšlenku. Každý. Zapomeňte na nesmyslné ubohé kritiky rádoby recenzentů, novinářů a jných výplodů lidské civilizace, oni se drží jakýchsi měřítek, opět lidských výmyslů, a srovnávají. Zapomínají na vše ostatní, hrají si na mistry, hrají si na rozumbrady, kterak všemu rozumí. Ale právě proto, že nedokážou pochopit ani sami sebe nemohou poskytnout ani kritiku hodnou vašim očím. Nehledají myšlenku, jen to co by mohli zesměšnit či pohanit. Někdy samozřemě je kritika oprávněná, avšak přes veškerá negativa, kterým se věnují, zapomínají vyzdvihnout podstatu celé věci. Napřed si udělejte obrázek sami, pak si můžete přečíst kritiku druhých, ale nehledejte v kritice návod, hledejte tam informace, které vám možná unikly a ke kterým se lépe dostanou zase novináři. Jsou to různé detaily, mnohdy však zcela nepovšimnuty a tudíž kritiky bývají zcela o ničem.

Mohu uvést obecný příklad. Přečetl jsem si knihu. Naprostá fantasmagorie řekli by jedni. Takže když jsem si hledal cokoliv o danné knížce a autorovi na internetu, zjistil jsem, že většina píše jen samou hanlivou kritiku. Kterak je autor blázen, a ještě větší magoři ti co tomu věří...šílený! Nikdo už neřešil o čem to vše bylo. Základní myšlenku. Lidé řešili jen to co bylo dle nich špatné. Nikdo neřešil to co je dobré, nikdo to nevyzdvihl. Jen pár jedinců, co mají odvahu psát to co mají na srdci bez ohledu zda je dav hloupých ovcí napadne nebo ne.

Takže věta typu: “Mimozemšťané létající k nám po staletí a dohlížející na naši civilizaci, nás varují před nebezpečím cesty kterou se lidé vydali - hromadění peněz radši než hledání pochopení a smyslu.”

Kritika: “Samozřejmě, mimozemš’tané k nám lítají už po staletí a nezmůžou se na nic jiného než se před námi skrývat a vyberou si jednoho blázna, který navíc nemá žádné důkazy o jejich existenci, proč nám to tedy nesdělí sami? Proč se  musí stále skrývat? - větší blábol jsem ještě neslyšel.”

Vidíte sami, co se skrývá za oním myšlením? A víte, že většina z vás přemýšlí úplně stejně? Neřešíte vůbec nic, jen kritizujete. Dokonce jsou mezi vámi tací, jejichž srdce bylo zasaženo a proto zabrouzdáte na internet, například, a začnete hledat. Nacházíte však jen takovouto kritiku a co uděláte? Přiložíte své polínko do ohýnku a vysmějete se autorovi s noblesou, dle jednich, avšak s nejvyšší ubohostí dle mne. A proč? Jen proto, abyste nevyčnívali z davu. Máte strach být někdo jiný čili sami sebou, strach, aby si na vás někdo neukazoval prstem. Někdo se možná ohradí, že tím že by se takto vystavil davu, by trpěli i jeho blízcí. Stále jen výmluva.

Kdo CHCE hledá způsob, kdo NECHCE hledá důvod.

Toto moudro, co jsem zde právě napsal, je jedno z nejbolavějších. Protože funguje a mnohdy Vám prozradí na čem jste. Lidé říkají “já chci” a vy jim to věříte. Když si ovšem řeknete tuto větu, najednou zjistíte, že nechtějí a tudíž, že vám lžou a nejsou k vám upřímní. Jsou ovšem lidé, kteří si jsou velice vědomi tohoto pravidla, a tak navrhnou nějaký způsob, většinou pro vás nereálný. Vyzvěte je na souboj a navrhněte svůj vlastní způsob takovým způsobem, aby byl reálný i pro ně. A zkuste to třikrát, pokud odpovědí vždy bude, že to nejde...prostě se nechce. Ovšem pozor, člověk v afektu jedná nerozumně. Počkejte si až bude v klidnější náladě a pak to zkuste znovu. Nepíši to, abych popřel co jsem napsal, ale proto, že nikdy není nic jen černé a nebo jen bílé. Ztratit se dá totiž příliš lehce, získat je vždy náročnejší, zejména hledáte-li právě to co jste sami ztratili.

Když se však vrátím k oné myšlence ohledně mimozemšťanů, doufám že jste nepřehlídli vzkaz, který nám dávají. Je úplně jedno, zda jej přináší mimozemské civilizace a nebo moudří lidé z naší civilizace. Důležitý je onen vzkaz, který díky mudrlantům a rozumbradům zanike v jediné vteřině. Mohou vyvrátit ono tvrzení? Mohou jej popřít? Nebo snad, mohou říci, že oni tací nejsou? Většina z nás, žijící zde, taková je.

Měníme svět

Společnost ve které žijeme, je odrazem nás samotných a zároveň my samotní jsme odrazem společnosti. Dvě tělesa na sobě závislá. Nikdy by si člověk neměl říci, že on je jen jeden malý bezvýznamný smrtelník v obrovském davu, čili nemůže vůbec nic změnit a proto se o nic snažit nebude. Ba naopak, přesný opak je pravdou. Vždy, chcete-li docílit velkoleposti, musíte se zaměřit na maličkosti, ty nejmenší dílky z nichž se každé „velkolepé“ skládá.

Nikdy nemůžete změnit Svět, a proto změňte to jediné co změnit můžete - sebe!

Tak se dá změnit i Svět.

2.3 - Jediná cesta

And if you wish to stop these obstacles,
there is one, and only one,
crucial practice for doing so. (I.32)

A pokud si přeješ tyto překážky zastavit,
je zde jedna a pouze jedna
cesta jak toho dosáhnout.

You must use compassion. (I.33B)

Musíš použít soucit.

 Zamyslete se nad tím, co je výše napsáno. Je to totiž mnohem hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Soucit. Co jest soucit? Prvně je to pocit. Něco co vychází z nás, nikoli něco, co přijímáme. Rozhodneme-li se dělat cokoli v našem životě, je třeba mít vyšší cíl abychom překonali náš strach a lenost. Tím cílem však nejsou peníze, jak byste si mohli mnohdy myslet. Ale právě soucit. Používáte nástroj, který pomáhá jen Vám, ale pokud si uvědomíte komu všemu může pomoci pak si jej určitě nebudete chtít nechat jen pro sebe a budete se o něj poctivě starat.

V Józe je tento princip velice podobný a jak později sami uvidíte, jedná se o klíčové poznání o tom, jak jóga opravdu funguje. A nejen jóga.

Budete-li cvičit jen pro sebe, pro své zdraví, pak Vám cvičení moc nepřinese. A ve své podstatě nebude vlastně vůbec fungovat. Budete-li se však tímto snažit pomoci i druhým, pak se dostaví i výsledek na Vás samotných. A tak se rovzpomeňte, komu ve svém okolí byste rádi pomohli v jejich životě. Komu byste přáli lepší zdraví a lepší život. Nemusíte se dívat jen na své nejbližší, můžete se porozhlédnout i ve svém pracovním okolí a s vědomím, že cvičíte nejen pro sebe ale také pro ně, abyste jim pomohli, se pak mnohem snázeji přimějete k pravidelnému cvičení. Asi jako matka a dítě…matka je tu taktéž nonstop pro své dítě. Neexistuje aby si řekla, že se jí nechce a nebo že jí není dobře či je unavená. Ne, i přesto přeze všechno se zvedne a jde ke svému dítěti, když ji potřebuje. Dělá vše pro dítě. Kdyby tak nečinila, dítě by velice strádalo. 24 hodin denně. Vám postačí pouze 10 minut. Zatím možná nevíte jak jim to pomůže… o tom ale později :o)

2.2 – Největší překážka

And the fifth of the obstacles is laziness. (I.30E)

A pátá z překážek jest lenost.

Hlavní postava to v příběhu podává moc hezky, kterak si my lidé dokážeme najít spoustu důvodů, proč to či ono nemůžeme a nebo jsme nemohli. Jenže jakýkoli důvod není nic jiného než pouhá lenost. Ať se nám to líbí nebo ne. 

Musíte zůstat déle v práci? A nebo raději zůstáváte protože nemáte náladu na „cvičení“. Musíte se učit? Nebylo vám nejlíp? Bylo třeba zrovna něco vyřešit? Nebo jste si řekli, že začnete zítra?

Ať je to jak je to, můžete říci cokoliv. Pokud opravdu chcete, nic Vám bránit nebude a pokud ano, pak většina překážek je ve skutečnosti překážkou jedinou – lenost.

Že nejste líní? A že toho děláte až až? V pořádku, ale lenost neznamená že neumíte „dělat“, lenost znamená, že nechcete něco dělat.

Vytvoření stránky Zajímavá fakta

Občas narazím na zajímavosti, které si nerad nechávám pro sebe. Takže jsem se rozhodl vytvořit novou stránku, kde se o tyto zajímavosti budu se čtenáři dělit. Tyto příspěvky ponesou štítek „Fakta“.

Inspirující Včely

Je až neuvěřitelné, co vše může studování a pozorování včel odhalit. Při sledování jednoho BBC dokumentu právě o včelách jsem opravdu nemohl jinak než obdivovat přírodu. Vše hraje roli. Souvislosti jsou naprosto obrovské.

Například fakt, že ve včelím úlu je naprosto konstantní teplota ve dne v noci. Nonstop. Přesná teplota je potřeba k reprodukci a vývoji nových včel přes stadium larvy. Jak toho docílí, když se venkovní teplota vychyluje nahoru dolu ve dne v noci a každou hodinu je to jinak? Vlastní silou a energií. Když je horko, uplatňují vícero metod. Zaprvé pokud možno, co nejvíc včel jednoduše vyleze z úlu ven a tím pádem uvolní místo a umožní vzduchu lépe cirkulovat. Dále včely v úlu jednoduše mávají svými křídli a větrají. Ovšem to není všechno. Mnohdy se jde "umýt" aby chladila ještě lépe. Takže to jest chlazení.

Ohřívání úlu je ještě zajímavější. Je to úloha určitých včel a používají enrgie vyprodukované jejich svaly. Dokáží totiž „odpojit“ křídla od k létání určených svalů a tímto způsobem generují teplo. Asi jako když jdete do tělocvičny si zacvičit, tak pracováním se tělo ohřívá. V úlu pak mají mnohé prázdné buňky, které nejsou prázdné jen tak pro nic za nic jako třeba že se královně nelíbily či tak něco, ale jsou určeny pro tyto včelky udržující stálou teplotu v úlu. Zalezou si do těchto buňek a teplo se tak šíří rychleji a lépe do okolí a okolních buňěk. Někdy zahřívají jednotlivé buňky individuálně tím, že si vlezou na zavíčkovanou buňku a přiloží své tělíčko.

Naproto úžasné!

Další zajímavostí bylo, kterak komunikují mezi sebou – alespoň co se květin týče čili jak si předávají informaci kde je hodně květů. Vypadá to, že fungují na matematicky podané informaci, čili ukáží směr a zabzučí vzdálenost.

Se samotnou květinou pak komunikuje na bázi náboje, kde květina má vždy opačný náboj než včela a tak květina vydává velmi jemný zvuk, který včela rozpozná. Jakmile na květinu včela sedne, změní se náboj a změní se zvuk..včela posbírá nektar a květina má stále stejný náboj ještě nějakou dobu než včela odletí dokud květina nevyprodukuje nektar nový. A tak včela nemusí kontrolovat květ po květu zda tam je nektar či ne. Je to jako když květina vysílá signál říkající: „Sem nelítej, neztrácej se mnou čas, ještě nejsem připravená...“

Proto neuvidíme včelu letět ke stejnému květu.

Další velmi zajímavý fakt zmíněný v dokumentu jest, že včela není připravena vyletět z úlu hned co se vylíhne. Respektive včely, které vidíme létat venku a shánějící potravu pro svůj úl, musí nejdříve pracovat jako jakési opatrovnice v úlu po několik týdnů. Teprve až po té mohou letět ven. V podstatě, je to jako byste museli prvně pracovat ve školce a škole, než byste mohli školku a školu zásobovat – víte jaké jsou potřeby a tudíž víte co sháníte. 

Možná to funguje vše ještě trochu jinak, neb lidé pozorují přírodu pomocí nejmodernější technologie, která ač jde stále kupředu, není zdaleka tak vyspělá.

Je to ovšem fascinující, když si uvědomíte různé souvislosti, jak příroda funguje. Pak si náhle uvědomíte, jací břídilové my -ta naše lidská společnost- jsme. Všechno má svůj smysl a nikdo nemrhá zdroji těch druhých, kde ze vzájemné spolupráce benefitují všichni.

Tento dokument mne zaujal ještě pro mnohé jiné postřehy, některé v dokumentu nezmíněné - neb jednoduše zapadají do mého celkového obrazu . Asi jako když uvidíte tabulku symbolů, která vám dá smysl až když uvidíte její uplatnění. O tom ale někdy jindy :o)

2.1 - Vůle

Your practice must be steady,
without gaps. (I.14B)

Praktikování jógy musí být stálé,
Bez mezer.

Čas může být náš nepřítel, neb každý den, který nevěnujeme cvičení - byť jde jen o sérii opakování pozdravu Slunce po cca 10 minut ráno - nás posouvá zpět k původnímu stavu našeho těla před tím, než jsme s cvičením začali.

Abychom viděli pokroky a pociťovali jsme pozitivní změny na svém těle, je třeba vytrvat. Nepřestávat a nevynechávat žádný den.

10 minut našeho života lze v dnešní elektronikou propletené době vykoupit poměrně snadno.

Úplně nejúčinější jest, vyhradit si určitý čas. Nejlépe ráno. Půjdete prostě třeba spát o 10 minut dříve :o)

Jednou v týdnu si naopak můžete vyhradit časový prostor, v němž navštívíte lekci s kvalifikovaným jóga učitelem, který Vás provede pózami, které nejsou ve vašich 10 minutách zahrnuty vůbec.

Samozřejmě záleží jen na vás. Můžete si každý den vyhradit různé časy, různě dlouhé série (minimálně 10 minut) cvičení , různou sestavu... tvořivost nezná mezí, je to čistě Vaše volba.

Skutečným nepřítelem jsme si ovšem my sami.

Důležité je pouze začít a nepřestávat. 

2.0 - Transforamce vězení

The poses bring a feeling of well-being
which stays with you. (II.46)

Pózy přinášejí pocit blahobytu,
Který v nás zůstává.

Zde v tom nehledejte žádnou vědu, není tam. Jóga pózy pomáhají navrátit do našeho těla rovnováhu... a nejen těla.

Jedna sféra ovlivňuje tu druhou a obráceně – dobrá nálada má pozitivní vliv na tělo a dobré fungování těla má velmi pozitivní vliv na naší náladu či mysl.

Kdož může, nechť každé ráno začne den cvičením známým jako “Pozdrav Slunce”. Opět, nejedná se o žádné uctívání Slunce. Nehledejte v tom nic, co by Vás jakkoliv odradilo.

Berte to jako spojení že den začínáte s vycházejícím Sluncem a rozcvičkou :o)

1.1 - Vězení

And they realize that
the body itself is a prison. (II.39B)

A uvědomují si,
Že tělo samo o sobě je vězení.

Svým způsobem jsme všichni ve vězení, ze kterého nás může vysvobodit pouze smrt. Jakékoliv jjiné lidmi vytvářené vězení je pouze o úhlu pohledu.

Co více dodat, snad jen... změnit úhel pohledu a přistupovat k našemu tělu s větší úctou jakožto k nástroji, s jehož pomocí poznáváme zejména sami sebe.
Nebát se jej používat, poctivě se o něj pravidelně starat, posunovat neustále hranice našich možností v něm… 

1.0 - Uvědomění

První v knize citovaná reference ze vzácné knihy o józe psané prastarými mistry jest tato:

Things that can not last
seem to us as if they will. (II.5A)

Věci, které nemohou trvat
se nám jeví jako by měli.

O čem se zde mluví? O různých součástech našeho života, které bereme jako naprostou samozřejmost – rodina, přátelé, práce, nebo třeba i naše fyzická těla. Když je máme před sebou a můžeme se jich dotýkat, máme často pocit, že tomu tak bude vždy a vždy tam pro nás budou…jenže oni nás vždy opustí.

Moje Jóga cesta

Bude tomu již více jak rok, co jsem se rozhodl se svou přítelkyní zkusit jógu. Začali jsme takzvanou horkou jógou, čili cvičení póz v místnsoti, kde je teplota přibližně 35°C. První hodinu jsme očekávali, že toho moc nezvládneme, kterak jsme byli varováni. Zvládli jsme vše, sice  samozřejmě ne v kvalitě a standardu, který byste očekávali od profesionála, ale neodpočívali jsme vysílením. Zato pot z nás tekl doslova proudem - asi jako bysme si dali zrovna sprchu. Náhradní spodní prádlo jsme ovšem s sebou neměli, opravdu nás to nenapadlo.

Takže toť mé osobní počátky. Po cca půl roce jsme měli přestávku a nyní jsem se k józe vrátil. Jednoduše se mi lépe spalo, záda mne skorem nebolela a tak nějak jsem se cítil lépe. Nehledě na to, že dříve jsem se józe vyhýbal v domění, že je to neaktivní cvičení nikterak neposilující mé svalstvo – tak to jest asi ten největší omyl, který jsem si o józe myslel. Po prvné józe jsem cítil i takvé svaly, o kterých jsem dřívě neměl tušení, že tam jsou.

Nyní cvičím takzvanou Ashtanga jógu. Totéž plus mínus, ale sestava se nemění a je to v místnosti s normální teplotou. To však nic nemění na skutečnosti, že se stejně zapotíte.

Nicméně, jednoho dne, kdy jsem si kupoval na stránkách Amazonu knížku o programování v PHP a potřeboval jsem objednávku doplnit o pár liber, abych se kvalifikoval pro poštovné zdarma, jsem narazil na jednu velice zajímavou knihu. Hledal jsem cokoli. Přemýšlel co jiného si objednat a tak jsem si řekl, že bych uvítal nějakou knihu, která pořádně vysvětlí jak cvičit jógu a jak to vlastně funguje. Do vyhledávacího políčka jsem tedy zadal „Jak Jóga funguje“. V angličtině „How Yoga Works“. K mému překvapení mi Amazon nabídl knížku, která měla přesně takovýto název. Hned mi došlo, že tato knížka nemá žádné obrázky a ani grafiky, takže se toho asi moc nedozvím. Ale oblíbenost této knížky mne zarazila, nebo spíše spokojenost lidí. Pět hvězdiček z pěti. A tak jsem si přečetl jednotlivá hodnocení lidí. Došlo mi, že ač je to psáno formou příběhu, tato knížka není jen příběh, ale opravdu vysvětlení jak a proč jóga funguje srozumitelnou formou příběhu.

Objednáno. A přečteno. Nyní si ji čtu po druhé. A jelikož knížka nebyla vydána v češtině, rozhodl jsem se podělit o poznatky z knihy zde. Příběh překládat nebudu, alespoň zatím ne.

Upřímně, co se autorů týče, nemají zrovna nejčistší historii a zdá se, že buď něčemu hodně nerozumím a nebo jsou to manipulátoři svého okolí. Ovšem co se knížky týče, nenarazil jsem na nic, co by bylo jakkoliv sporné.

Takže název knihy: 

„How Yoga Works“

Autor:

Christie McNally a Geshe Michael Roach

Vytvoření stránky Jóga

A je tu nová stránka - Jóga. Jsem odborník? Nejsem. Leč na základě jedné knihy jsem se rozhodl podělit se o velice zajímavé poznatky fungování života, které v dané knize jsou popisovány. Takže zatím tam budete moci nalézt pouze mnou přeložené myšlenky právě z dané knihy. Pevně doufám, že čtenáři budou přínosem...a nejen jemu.

Relativní Vesmír II

Přítomnost je to, čemu se dá říci duše. Než cokoliv dojde k nám, je již minulostí, budoucnost je nadějí  a přítomnost je to co cítíme při pomyšlení na obojí.

Jak již bylo zmíněno v předchozí myšlence, světlo se pohybuje určitou rychlostí mající limit. Rychlostí, která je dnes již změřena. Je obrovská, ale je závislá na čase a prostoru. Co z toho vyplývá? Že než světlo dorazí na sítnici našeho oka, je třeba překonání prostoru a časový úsek. Zrovna tak tělo musí informaci zpracovat a převést abychom mohli vnímat výsledný obraz. Zrovna tak zvuky, doteky, jakékoliv vjemy. Vše potřebuje čas a prostor. U všeho je třeba, aby bylo prvně přeneseno tělem a následně zpracováno. Čili jakákoliv informace jenž vnímáme je pouhopouhou minulostí. Můžeme namítnout, že tyto vzdálenosti a časy jsou zanedbatelné – leč z faktického hlediska to nelze přehlížet. Přítomnost neexistuje. Proto jediná přítomnost jenž existuje je tím, čím jsou naše pocity při pomyšlení na minulost či budoucnost. A pokud naše tělo informace zpracovává, přítomnost musí být tímtéž, čím je naše duše.

Přítomnost = duše

Tvořit = pocítit jak přítomnost tak i duši (přítomnost duše) 

Relativní Vesmír I

Sledujeme-li daleký Vesmír, vidíme vlastně neuvěřitelně starou minulost. Přítomnost tedy je možná vice než zajímavá, je-li ještě nějaká.

Časoprostor v tak obrovském měřítku, kde světlo letí miliony let jen aby nám doneslo informaci o nějaké galaxii, může být velikou propastí mezi tím co víme a co je skutečnost. To co totiž víme je značně závislé na našem fyzickém pozorvání. Nedokážeme se prokousat přes hmotu ačkoliv vše napovídá, že hmota neobsahuje žádné odpovědi, jenž lidstvo hledá. Jinými slovy, pozorujeme vzdálený Vesmír a předpokládáme, že se rozpíná. Jedná se o tak starou informaci, že možná než k nám doběhne informace o opačné tendenci, bude předběhnuta faktem. Zrovna jako se předpokládá, že Vesmír po Velikém třesku se rozpínal mnohem větší rychlostí, než rychlostí světla, tak stejným způsobem může dojít k následnému smrsknutí. A my se to nikdy, ale opravdu nikdy, nedozvíme, ani se nám nedostane jediného varování. Proč? Protože jsme se naučili spoléhat na hmotný svět. Na poznatky, jenž mají velikánské omezení.

Může být Vesmír menší než jej vidíme...?

Duševní Čistota

Lidé se bojí pravdy, ve které žijí. Ví to, cítí tak, ale protože v tom jsou sami zahrnuti, nenávidí ty, kteří o pravdě mluví nahlas. Nejen že nenávidí ty, kteří mluví pravdu, ale snaží se je kolikrát i zničit. Proč? Protože jinak by uznali, že učinili špatný krok ve svém životě. Raději se to snaží všelijak obhájit, dělajíc vše možné, jen aby dokázali, že oni mají pravdu. Respektive, chtějí si své uznání, kterého se jim dostávalo, udržet co nejdéle.

Myšlenka vznikla na základě sledování filmu Mona Lisa Smile (Úsměv Mona Lisy). Kdo uvidí, pochopí.

Lidé touží po uznání, po chvále, po jakémsi „pohlazení“. A když se náhle objeví někdo, kdo poukazuje na jejich činy jako na špatnou volbu, jednoduše místo aby se zamysleli sami nad sebou a vynaložili úsilí na změnu, raději vynaloží maximální úsilí na vymýšlení intrik a házení špíny, jen aby zničili dotyčnou osobu poukazující na jejich chyby. Můžete tak sledovat všude kolem sebe. V politice, v umění, v šoubyznysu, v práci, v soukromém životě lidí, ve školách. Prostě všude. Vím, že momentáně třeba i souhlasíte. Ale mnozí, jakmile se ocitnou ve stejné situaci, zatmí se jim před očima a budou se rvát jako lvi za svou „pravdu“. Co třeba zkusit jednoduchou matematiku. Někdo poukázal na mou chybu. Zamyslím se a vidím, že dotyčný má pravdu. Má volba je tedy:

A)    buďto poznámku přijmout, vynaložit úsilí na změnu mé životní cesty k lepšímu a tudíž dosáhnout spokojenosti 2 (já i protistrana).

B)    Nebo Přijmout kritiku a neudělat nic. Spokojenost 0 (neprospělo to nikomu, ani mne ani protistraně).

C)    Poslední volba, nepřijmout a vynaložit úsilí na umlčení protistrany. Výsledkem je nečisté svědomí mé, žádný skutečný prospěch, zcela opomenutí že ze lži jsem pravdu neučinil, a protistrana trpí pod palbou mých intrik. Spokojenost je tedy -2.

Je to každého volba.

 2 =  dvě zbourané zdi.

-2 = dvě nové zdi, se kterými musíme počítat při jakýchkoliv dalších krocích ve svém životě.

Dopadne-li na vás něčí světlo, neřešte že někdo vidí vaší špínu, kterou jste sami neviděli. Raději využijte světla k nalezení svého zdroje světla – snadno se pak udržíte “čistí”. Zničením však zůstanete ve tmě dva.