Možná trošku zvláštní název říkáte si...
To co mám na mysli jest naše vnitřní síla, enerie, jakýsi vnitřní bubeník, který udává rytmus a tempo v našemu životě.
Všiml jsem si toho spíše na sobě, asice že lépe funguji v jakémsi "stresovém" prostředí. Ve skutečnosti však nejde o stres, ale o svižný proud života.
Mám raději, když musím zvládnout více na oko nezvládnutelných úkolů, neb pak nemám prostor na lelkování a vymýšlení nesmyslů, nemám sklony k lenivění ani odkládání. Jakmile se jednou rozjedu, je snažší vytrvat v onom tempu.
V podstatě jako když si pustíte nějakou rytmickou hudbu - nakopne vás a vystrčí ze židle. Téměř v každé hudbě rytmus udávají bubny a čím svižněji a rytmičtěji znějí, tím víc energie vám dodávají jít vpřed.
Takže co jsem tím chtěl říci? Má to vůbec nějkou pointu? Ano, má. Lidstvo je udržováno ve velmi laksní ležérní náladě.
Co to povídám možná si teď říkáte...vždyť dnes žijeme ve stresu, nevíme kam dříve skočit abychom uspokojili alespoň naše základní životní potřeby a já vám teď budu tvrdit, že jsou lidé vlastně v "klídku"?
Ano. Jsou. Starat se o své základní životní potřeby jest přesně to, co nás nemotivuje. Co nás udržuje právě v oné škatulce, kde se nebráníme, kde se neptáme, kde se prostě snažíme jen přežít a doufat, že nám všichni dají na chvíli pokoj.
A to jest onen problém.
Je třeba udělat určitý krok navíc v každém dni a nechat znít naše vnitřní bubny, s každým extra úderem probouzíme náš skutečný živel reagující na rytmus našich bubnů. Nebojte se bubnovat. Občas nebudete vědět kudy kam a právě v onen moment si představte nějakou melodii, kterou máte rádi a nebo si ji rovnou pusťte... nechte se unést na chvíli a uvidíte, co vám váš živel napoví...postaví vás na nohy a řekne něco ve smyslu: "Já se nevzdám!"
Žádné komentáře:
Okomentovat