Vytvoření stránky TEXTY

Každého občas něco napadne, nějaká ta myšlenka, nějaký nápad a možná jen otázka. Ale většinou tyto zůstanou jen v onom okamžiku zapomenuty. U mne to však začalo darovaným notýskem a já nevědel, kterak jej využit, začal jsem si tedy všechny své myšlenky či otázky zapisovat... samozřejmě zde budou v podobe čitelnějši a srozumitelnějši :o)

Vesmír z písmenek...

Procházíte si obchůdkem s knihami, vnímáte pulsující energii z knížek, kolem nichž procházíte aniž byste měli nejmenší tušení o čem jsou, nasáváte někdy až magickou vůni nových knížek a téměř vždy cítíte vnitřní vibrace z toho velikého množství informací kolem sebe, jednoduše mysl vás brzdí upozorněním jako "Nedostatek peněz" nebo "Nedostatek času" zatímco cosi uvnitř už žije představou knížkami naplněného náklaďáku v němž ujíždíte domů, popřípadě nutkáním se přestěhovat s polštářem pod paží rovnou mezi knížky. Mají v sobě něco magického. Něco, co nám dává velikou odpověď aniž bychom si četli jejich obsah. Ale co je to? Vezmeme si knížku, možná si přivoníme, prokoušeme se titulnií stránkou, úvodem, věnováním a než se nadějeme zjistíme, že nejsme ochotni knížku odložit dokud ji nedočteme celou. Nebo si ji alespoň strčíme do tašky se svačinou, kdyby se našla volná minutka abychom mohli pokračovat v cestě mezi písmenky. Ach ta písmenka. Co jsou vlastně zač? Celý příběh, román, poskládán v napínavých poutavých větách. Věty poskládané ze spousty různých slov a slova skládající se z písmenek a hlavně mezer, bez nichž by nebylo vět a ani příběhů. Ano, mezera je velice důležitá stejně jako písmenko. Obojí zrodilo se v myšlenkách autora knížky a posléze bylo převedeno do určité tištěné podoby. Celičký příběh existuje popsán v jediném svazku knížky. A celý tento příběh je prožíván tolikrát, kolikrát si jej vezme do ruky jiný čtenář. A přesto ten příběh je již napsaný, když jsme na začátku knížky, neříkáme si co asi v "budoucnosti" náš hrdina udělá. Už to dávno učinil. V knížce je tolik informací v časové posloupnosti a přesto čas je dán jediným okamžikem. Přítomností. Je již napsán. Už je tam celý. V jediném okamžiku, ať jsme kde jsme. Ať jsme teprve začli číst a nebo se již blížíme ke konci. Nic to neovlivní skutečnost, že příběh už má svůj konec i začátek ve stejném okamžiku. Žijeme příběh knížky.

Zrovna tak my žijeme jinou knížku... ta která je psána z písmenek, jež my neumíme číst. Písmenka, z nichž je poskládán Vesmír a život... písmenka, která díky mezerám dávají smysl celému příběhu.... chceme-li, můžeme hledat každičké neznámé slovíčko v knihách dalších a postupně se ve všech těch nedočtených knihách ztratit... a nebo můžeme jednoduše pokračovat v knížce jediným dechem a prožít jej naplno tak, jak nám naše fantazie radí... plout si mezi písmenkama Vesmíru beze strachu, zda plujeme správným směrem. Vždyť sami tvoříme nedílnou součást té krásné "knihy"...knihy života.

Mezery jsou důležité, ve větách či v životě, naučme se je vnímat a používat...