Ano, zakládní rozdíl, který si mnohdy lidé již neuvědomují. Normální NENÍ přirozené a nikdy nebude. Normální je odvozeno od Normy, čili kýmsi stanovené hranice či limitu, které se obecnou veřejností přijímají jako přípustné, ale jakmile hranici překročíte, ať už děláte cokoliv, je to přijímáno jako nepřijatelné. A tak se celý život pohybujeme na jakési hraně, kterou si lidé sami vytvořili.
Na druhé straně “přirozené” je odvozené od “zrození”, čili něco s čím jsme se narodili a co bylo nejen lidem dáno. Takže je třeba přirozené se bránit, je přirozené se bát a je přirozené se radovat. Lidé ovšem přirozené nahradili “normálním” a určili čemu je normální se smát a čemu se smát nesmí, čeho se lidé mají bát a čeho ne, čemu se nesmí bránit respektive co je normální obrana a co nepřijatelná. Normální či nenormální, jdou-li lidé proti nečemu co je přirozené – vždy si koledujeme o malér.
Jak je to tedy s pomyslnou temnotou a světlem v naší společnosti? Existuje nějaké řešení? Nějaký lék, kterým může být lidstvo vyléčeno tak, aby lidé dokázali žít v míru, beze strachu, ve spokojenosti, radosti a naplnění? Existuje. Vždy existovalo a vždy bude existovat. Je tu stále s námi. Použiji-li obrazné přirovnání, představme si jakousi obrovskou podzemní jeskyni a možná uměle vytvořenou vytesanou halu. Můžete si ji představit jak chcete, neb tato představivost je opravdu uplatňována v naší společnosti. Takže můžete tam vytvořit různé ochozy, schodiště, chodby, komůrky atd atd. Ale abychom pochopili jak jsme tam došli, tak se přesuňme kamsi do dávné minulosti. Čili nemáme elektřinu a nemáme ani svíčky. Jednoduše jsme v podzemí a najednou lidé objeví oheň a tak si občas zatopí. Zjistí, že s ohněm přichází světlo a s ním se “podzemní” aktivity mohou rozšířit o mnoho čiností, které po tmě nešlo dělat vůbec a nebo jen velmi omezeně. Čili moment, kdy jsme dosáhli jakési hranice našeho pomyslného “Vesmíru” a tím jsme naše hranice posunuli - neb my jsme součástí onoho Vesmíru. A nyní s posunutými hranicemi vidíme nové možnosti. A tak se snažíme vymyslet, jak onen oheň zkrotit a využít mimo jiné k efektivnějšímu osvětlení. Z historie známe různé metody. Lidé objevili, že smola hoří a tak vznikali louče. Ovšem toto jest kdy, podle mne, doopravdy vzniká doba temna. Neboť světlo nedosáhne do všech koutů oné “haly” či systému chodbiček a síní. A tak vznikají stínem zahalené temné kouty, z nichž je možno vidět osvětlené prostory, avšak z osvětlených prostor není vidět do temných koutů. Lidé jsou v osvětlených prostorech více důvěřiví – méně ostražití stejně jako jsou lidé ve dne, světlo jim dodává pocit určitého bezpečí. Lidé si uvědomují i tyto možnosti a tak jich také využívají. Nejsou vidět ale mají přehled, čili mohou dělat něco, co normálně nemohli - jednoduše proto, že by jim to nebylo ostatními dovoleno.
Dostali možnost a využili ji. A tak se společnost vyvíjela. Vymysleli svíčky, svícny…avšak i svíčky dohořívaly a tak sem tam se naskytl nějaký ten temný koutek, který byl jinak osvětlen. Samozřejmě s pomocí umělého světla lze šálit náš zrak, neb jej nemáme vyškolený – není žádný školitel, který by nás učil, a tak i v osvětlených prostorech se nalezla možnost, jak vytvářet iluze, kterým lidé veřili avšak v realitě vypadal skutečný obraz zcela odlišně. Opět, lidé využili svých nových poznatků a tím si opět rozšířili své hranice Vesmíru.Jenže to jest onen problém. Společnost jako taková pochopila, že ať se snažíme sebevíc, stále to nefunguje jak jsme si představovali a tak vznikají pravidla, abychom mohli potrestat ty, kdož využívají temných koutů k nekalým činostem podkopávající snahy všech ostatních. Opět, s pravidly vzniká zcela nový prostor možností. Opět jsme rozšířili náš Vesmír. Lidé došli k nápadu, jak vyrábět elektřinu, poté jak ji využít a přeměnit na světlo. Žárovky osvětlují mnohem více a stabilněji. Leč i žárovky praskají a musí se měnit, občas generátor elektřiny selže, občas se drát přeruší ci přetrhne. Opět jsme vystavováni oněm možnostem, které i ti, kdož žili ve svělte, rozpoznají jako “příležitost” a využijí ji. Jednoduše neodolají, neb se naskytla možnost přímo pod jejich nosem. Ano, řešení by bylo naučit lidi odolat těmto pokušením využívat temných koutů ku svému osobnímu prospěchu, ale tam dojdeme později.Takže máme už vysoce rozvinutou podzemní společnost, využívající neskutečně složitou síť osvětlení a pravidel, omezení a regulací a lidé jsou stále víc a víc nešťastní. Proč? Protože i když už dokážeme osvětlit všechny kouty, vytvořili jsme si “virtuální” temné kouty pomocí pravidel a přerozdělováním moci. Jak? Jednoduše, někdo totiž má přístup do zákoutí kam nikdo jiný nesmí, nemá povolení…čili o to sofistikovanější je způsob, kterým mohou “podvádět” a konat ono “temno” za světla. Jak prosté že?Jak z toho ven?
Jednoduše. Začněme si klást otázky.
První otázka: proč vůbec lidé potřebují umělé světlo pod zemí, když na Zemi je přirozené světlo ze Slunce?
Druhá: Proč vlastně lidé šli pod zem? Potřebují být pod zemí??
Třetí: jak se vyhnout temným koutům na Zemi? Neb i tam se střídá den s nocí, ačkoliv vždy jen půl na půl.
Odpovědi: proč? Protože z počátku se tam cítili býti chráněni pčed okolnim neznámým světem. Společnost lidí se vytvářela čistě jen a jen z důvodu, že lidé chtěli mít řekněme “pohodlný” spánek. Ovšem ve spánku nepotřebujeme světlo žádné. Ve spánku odpočíváme a tak světlo naopak zcela ruší náš PŘIROZENÝ cyklus. Jsme na planetě, která se točí. Temnotu potřebujeme. Dobíjí nás. Není zla ve své podstatě, lidé ji pouze zle zneužívají. Lidé tedy mohou v klidu opustit onu podzemní místnost, neb jí nepotřebují. Mohou jít na Sluneční světlo, kde jim je každý den dopřána doba na spánek, v němž se dobíjí. Čím více světla máme, tím méně energie potřebujeme z temnoty. Čím méně světla máme, tím více se potřebujeme dobíjet v temnotě. Zcela dokonalé řešení. Ovšem ať už máte sebevíc světla, stejně potřebujete onu špetku “temnoty” k úplnému dobití baterek. Je to jak JIN a JANG…obojí je potřeba.
Zmínil jsem, jak tedy naučit lidi, aby nezneužívali oněch temných koutů ku vlastnímu prospěchu…neb i na povrchu zemském při dením svělte lze dosáhnout téhož výsledku jako pod zemí, s tím, že zde máme přirozené světlo, které se nepřerušuje, před nímž se můžeme pouze schovat.I zde jest řešení. Zlo jako takové, by nikdy nemohlo existovat bez dobra…a dobro zase nemůže existovat bez “zla”. Ovšem ono “zlo” může mít přirozenou podobu jako jsou třeba bouřky, přírodní kataklizmata atd…pomocí nichž vznikají obdivuhodné přírodní scenérie, které nás mohou naplnit úžasem. Je tu třeba Slunce, které může být zcela smrtelné, ale přesto respektujíc jej přináší život a radost. Zrovna tak voda, zem, či vzduch…a tak není třeba učit lidi aby nevyužívali temných koutů, je třeba je učit respektu. Nebudeme-li respektovat kohokoli či cokoli, vrátí se nám to vždy v nějaké jiné podobě. Jakmile toto lidé pochopí, pochopí, že naše hmotná podstata má další mnohem jemnější, kolem které se ona fyzická podstata formuje do podoby, kterak ji známe pomocí našich “smyslů”.Lidé se jednoduše musí chtít učit. Nutit je nelze. Ale většina z nás, pokud nečemu rozumí – skutečně rozumí – již nedělají více chyby, které dělali v nepochopení. Nebo myslíte, že lidé si budou řezat prsty na své levé ruce, jen proto aby nemohla vzít nic co by mohla mít ruka pravá? Zní to legračně, ale to jest přesně k čemu by lidé došli, když porozumí :o)
Čas, prostor, začátek či konec je totiž přesně to co lidé vnímají jako skutečné, leč to jsou přesně ony iluze, které když odstraníme oním “porozuměním”, lidé ihned pochopé že cokoliv uděají udělají sami sobě. Podvedou-li druhého, podvedou sebe. Ublíži-li druhému, ublíži zejména sobě. A o to víc budou respektovat jeden druhého, když pochopí kterak funguje celý Vesmír – dosáhneme-li hranice Vesmíru, rozšíříme je okamžitě naší existencí o obrovský kus nových možností. Čili zaseli jsme semínko (krůček), které se změnilo v obrovské moře možností (strom). A semínka mají různou podobu…zaseješ vítr, sklidíš bouři. Zaseješ semínko tím, že ublížíš, nechtěj raději vědět co za úrodu můžeš sklidit…
Ony krůčky
rozeberu příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat