Bakterie obrazem

Lidé si velice často říkávají různé afirmace či opakují mantry doufajíc, že jejich život se tím změní k jejich obrazu. Je to tak trošku móda řekl bych, možná trend? A nebo docela obyčejný obchod a snaha držet si většinu lidí dál od sebe?
Jen úvaha, ale pravdou jest, že zvuk či přímo vibrace o určitých specifických frekvencích opravdu mění nejen fyzikální podstatu hmoty. To jest prostě fakt.
Je taktéž fakt, že myšlenka dokáže měnit svět ne-li přímo celý Vesmír.

Ovšem je tu ještě jeden rozhodující fakt a sice, lidé jsou líní a pohodlní. Nechtějí nic měnit.
A když se všechny tyto fakta spojí musí jednoznačně někde být ti, kdož toho nějak využijí.

Poznej sebe a poznáš celý Vesmír.

 a možná...

...Poznávej "Vesmír" a poznáš sebe. 

Pozorujeme-li bakterie, zjistíme, že se jedna bakterie dokáže za svůj krátký život naučit čelit hrozbám jako jsou třeba antibiotika. Ve většině se tomu naučí za dobu několika generací, ale naučí. Ale jak??
Když bakterii něco zabije, jak může další generace býti vůči danému "zabijáku" odolná? Od kud se to naučili? Kde vzali tu informaci?
Dále taky zjistíme, že když bakterie změní své prostředí, přizpůsobí se a vznikne nový druh bakterie. Ano, z téměř jakékoli bakterie se může stát jakákoli jiná jen tím, že změníme její prostředí. Takže z přátelské se může stát agresivní nepřátelská a nebezpečná.
Co je oním prostředím co změní bakterii? Potrava. Jinými slovy, co stráví musí v nějaké podobě vylézt ven. U přátelských bakterií to většinou chodí tak, že škodlivé látky se přemění v méně škodlivé, se kterými si naše tělo snázeji poradí.
U nepřátelských to však může být tak, že z něčeho zdánlivě neškodného vytvoří přímo toxický materiál. A toto přostředí jim vytváříme my sami.

A tak když se podíváme na naše nejmenší souputníky Vesmírem, okem pozorujícím a poznávácím, možná objevíme a pochopíme kousek sebe.
Může fungovat mantra? Či afirmace? Stačí to? A nebo je třeba více? Či méně v některých případech?

Stejně jako bakterie potřebuje změnit potravu ke své přeměně, je třeba změnit i naše prostředí neboť čistě náše osobní duchovní potrava v podobě přesvědčování se, že dokážeme více, že zvládneme více je stále jen jakýsi "plánek" podle kterého se dostaneme k našemu cíli. Ale dojít k němu, k tomu je třeba vyrazit na cestu a podle plánku se řídit abychom nezabloudli a hlavně je třeba jít tak dlouho dokud nedojdeme do cíle.

A pozor, u bakterií se můžeme naučit ještě něco - DNA funguje trochu jinak než si myslíme a hlavně: smrtí to opravdu nekončí.