Štěstí je velice relativní pojem. Pro každého zasahující jiné hodnoty. Někdo si připadá šťastný
mající děti, rodinu, partnera a pohodový nenáročný život. Pokud toto od někoho
uslyšíte, můžete si být jisti, že mají k pocitu štěsí a jakési spokojenosti
poměrně daleko. Ano, jsou spokojeni s oním stavem ve kterém se nacházejí, leč
přesto přeze všechno jednoho dne se probudí s prapodivným šimráním na hrudi,
nevrlí, mrzutí, bez nálady, bez radosti. Neví proč. Dokud mají rodinu a
poznávají nové a nové situace ve svém životě, stále je to pro ně výzva prožívat
něco nepoznaného. Jakmile spadnou do stereotypu zjiš’tují cosi je opět špatně.
Všiměte si, že dokud na sobě pracujete, poznáváte sami sebe a posunujete se
vpřed co se porozumění týče, máte pocit vnitřního uspokojení i když jste v
jednom kole. Jakmile stagnujete na mrtvém bodě ztrácíte chuť, přepadá vás pocit
marnosti a bezvýznamnosti. Proč asi. Že by jste zapoměli kdo doopravdy jste?
Lidské fyzické tělo? Jste si tím tak jistí?
Takových leží na hřbitovech
spousta.
Kdo nedokáže být šťastný teď, nedokáže to ani potom.
Žádné komentáře:
Okomentovat