Sledujeme-li daleký Vesmír, vidíme vlastně
neuvěřitelně starou minulost. Přítomnost tedy je možná vice než zajímavá, je-li
ještě nějaká.
Časoprostor v tak obrovském měřítku, kde
světlo letí miliony let jen aby nám doneslo informaci o nějaké galaxii, může
být velikou propastí mezi tím co víme a co je skutečnost. To co totiž víme je
značně závislé na našem fyzickém pozorvání. Nedokážeme se prokousat přes hmotu
ačkoliv vše napovídá, že hmota neobsahuje žádné odpovědi, jenž lidstvo hledá. Jinými
slovy, pozorujeme vzdálený Vesmír a předpokládáme, že se rozpíná. Jedná se o
tak starou informaci, že možná než k nám doběhne informace o opačné tendenci,
bude předběhnuta faktem. Zrovna jako se předpokládá, že Vesmír po Velikém
třesku se rozpínal mnohem větší rychlostí, než rychlostí světla, tak stejným
způsobem může dojít k následnému smrsknutí. A my se to nikdy, ale opravdu nikdy,
nedozvíme, ani se nám nedostane jediného varování. Proč? Protože jsme se
naučili spoléhat na hmotný svět. Na poznatky, jenž mají velikánské omezení.
Může být Vesmír menší než jej vidíme...?
Žádné komentáře:
Okomentovat