Kouzlo!

Všimli jste si někdy, jak my lidé žijeme své životy? Lidé se narodí, chvíli se radují a hrají si, pak se pokouší pochopit co je špatně, že si s dospělákama nějak moc nerozumí a ve snaze to napravit se jim snaží vyrovnat a to je ta zbylá část života. Ta část, v níž se chováme vlastně podle vzorečku: AŽ to či ono, TAK se budu radovat! Respektive, dlouho se trápit a na konci se nepoměrnou malinkou chviličku radovat.

Hmm, ale proč až pak? A proč jen chviličku? Když na chvíli pomineme čas, tak víceméně náš život je jedno veliké úžasné kouzlo :)

Příklad: chcete být nejlepší zahradník široko daleko. A tak řeknete abrakadabra a tradááá je z vás zahradník! Jo, že ono to tak nefunguje? A kdo vám to řekl? :) Ovšem že to tak funguje! Jak jsem již řekl, odmyslete si čas a je to přesně jak říkám. Prostě KOUZLO!

Takže jak by probíhala má cesta k zahradnickému řemeslu? Začnu se učit, vše zkouším, poznávám každou květinu, poznávám přírodu a dělám chybičky, ale to vše mě vede k onomu momentu, ve kterém ze mne bude “úžasný” zahradník!

Cokoliv je mezi, od momentu současného do momentu "budoucího" a touženého, je cosi, co pro nás v tuto chvíli neexistuje. Tak proč se tím trápit! Teď se můžeme radovat stejně, jako víme bychom se radovali kdyby to kouzlo fungovalo jen lusknutím prstů. Protože ten moment, kam směřujeme, se skládá z každičkého pohybu, z každičké myšlenky, události, poznání a mnoho dalšího jenž naplňuje onu spojnici mezi momentem nynějším a momentem touženým. Ten se skládá z toho všeho. Tak proč se tedy radovat jen z celého kompletního balíčku? Každá část je radosti hodná ne?  A kdy jindy se z těch kousíčků poskládaných v balíčku radovat, když ne v momentě, kdy je do balíčku vlastně skládáme?

Každá cestička k cíli, v němž prožíváme radost z úspěšného dosažení, je vlastně onou radostí roztaženou až k samotnému počátku, kdy jsme se pro svůj cíl rozhodli.

A to jest právě to kouzlo, proměňující každou "starost" v neomezenou radost.

I náhrdelník se skládá z malých kamínků, které jsou krásné sami o sobě.