Bonboniéra života

Každý den nám život nabízí nějakou „sladkost“ v podobě bonbónu. Někdy se pouze jedná o pěkný obal a bonbón je ve skutečnosti velice hořký. A lidé mají volbu si bonbón vzíti, či jej odmítnout. Pravda, mnohdy si lidé ani nevšimnou, že jim nějaký bonbón byl nabídnut.

Někdy ovšem nám život nabídne různé bonbónky najednou a na nás je si vybrat.

Nabídnete bonbón a jak jsem již zmínil, lidé si buď vezmou a nebo nikoliv. Někdo je skromný, někdo si rád vezme, někdo odmítne ač dal by si...ale obecně jste si určitě všimli, že nabízíte-li jeden druh tak lidem nedělá veliký problém si vzít. A dokonce ani zkusit v případě, že bonbón neznají. Jiná volba totiž není.

Nabídnete-li ovšem více druhů, ze kterých si lze vybrat, najednou zjistíte, že lidé si raději nevezmou. Neví co si vybrat a tak si raději nevezmou a nebo sáhnou po bonbónu který již znají. A je to škoda. Leč lidé se podobně chovají i v životě. Raději si zvolí situaci, kterou znají i přesto, že v ní nejsou spokojeni. Že je nenaplňuje. Neb jednoduše neví, jak chutnají bonbóny jiné a tak nemohou porovnat. Neznají kontrast. Často můžete tyto tendence sledovat s jídlem a to jest přesně to co dokáže reklama (KFC, Mc Donald...).

Úplně nejčastěji se to týká vztahů. Rozejdete se a Váš další partner je mnohdy téměř totožný s vaším partnerem předchozím. Jednoduše „intuitivně“ sáhneme po tom, co již známe. Bojíme se nových příchutí. U některých lidí takovýto strach vzniká právě po zkušenosti, kdy sáhli po hořkém bonbónu a proto se raději stáhnou zpět ke svému starému dobrému známému.

Samozřejmě v životě to nechodí tak jednoduše jako když si vybíráme bonbón, minimálně proto, že situaci v životě musíme dotáhnout do nějakého konce – nelze vyplivnout když nám „nechutná“. Nelze ochutnat všechny bonbóny během půl hodiny a pak se zaměřit na ty nejchutnější.

Ovšem když nám život dává možnost si vybrat, určitě stojí za to se pozastavit a zamyslet se po jakém „bonbónu“ sáhnem. Kouknout se na situaci z vícero různých úhlů, kde i paralela s bonboniérou může pomoci při rozhodování...neb si snázeji uvědomíme, co nás na dotyčným skutečně přitahuje: něco nového a nebo naopak něco s čím si myslíme umíme již pracovat a proto bychom v tom měli býti lepší a mít lepší výsledky? Co když dotyčná osoba volí z naprosto stejného důvodu?

Největším pomocníkem je klást si otázky. Dobré otázky. Láká mne má fantazie a představivost spíše než daný bonbón? Je to obal co spouští mou představivost? Je to popis příchuti? Znám příchuť leč neznám bonbón? Nebo znám „výrobce“ ale nikoliv novou příchuť? Sahám po tomto bonbónu jen proto, že jej prostě „znám“ leč nikdy neochutnal?

A teď přichází další možnost, možnost, která nám velice často uniká. Potřebujeme vůbec bonbón? Umělé cukry, různé konzervanty, chemicky nasimulované příchutě... není lepší třeba jahoda? Borůvka? Čerstvě utržené ze zahrádky? Nebo u lesní cesty? I takové nám život nabízí, leč k takové volbě je mnohdy třeba změnit kompletně náš přístup k životu.

Bonboniéra života má mnoho podob. Je jen na nás zda a co si vezmeme.

Jinými slovy, život se odráží zcela všude a v tomto musím souhlasit s větou vyslovenou v novější verzi filmu „Karate kid“ s Jackie Chanem: „Kungfu je ve všem co děláme“

A s životem je to totéž: „Život se odráží absolutně ve všem kolem i vně nás...aneb my jsme oním skutečným odrazem...“

Bonbón Vám nikdo nedá, pouze nabídne...volba je již Vaše.