Samozřejmost...

V dnešné době klademe na děti nemalé nároky, s čímž přicházejí různé frustrace a nepochopení v obou směrech. Jak dětí vůči rodičům tak rodičů vůči dětem.
Máme pocit, že když dítě dokáže ovládat moderní technologie, jako třeba tablet či mobilní telefon lépe jak my, tak jim nejspíš vše jde mnohem snadněji. Nejde. Ono i to, co ovládají na zmíněných zařízeních nemá moc společného s porozuměním či pochopením. Jednoduše jde o jakési spojení akce s reakcí, případně sekvence akcí k dosáhnutí požadované reakce.

A stejně je to i s jejich učením. Nejen informačních faktů, ale i základních schopností, které my dospěláci považujeme za samozřejmost. Například schopnost slyšet řadu jednotlivých písmenek a umět si je spojit v slovo. I tomu se děti musí naučit! Některým to jde snázeji a některým hůře. Žel vyplňování volného času sledováním jakéhokoliv obsahu v TV, na tabletu či telefonu, dětem získání těchto schopností značně oddaluje ne-li zcela znemožňuje.

Třeba v případě dětí vyrůstajících ve vícejazyčném prostředí, jejich používání vícero jazyků jim přijde téměř samozřejmé a my se nad tím taky příliš nepozastavujeme. Ale je tomu až kolem čtvrtého roku jejich věku, kdy si uvědomí, že mluví dvěma a vícero jazyky!
Jinými slovy ono spojení se musí prvně vytvořit a rozvinout. Není v našich dětech automaticky.

Co my vnímáme jako samozřejmost se děti musí naučit. A jelikož dospěláci to mnohdy berou právě jako samozřejmost, nevěnují dostatečné množství času, aby to své ratolesti naučili. A tak se setkáváme v dospělosti s jedinci, kteří postrádají různé sociální, emoční, komunikační a mnohé jiné schopnosti, neb jim nikdo nepomohl je rozvinout tak, aby s nimi uměly pracovat.

Při setkání s takovými lidmi jsme ovšem velice rychlí soudit používajíc různá barvitá oslovení a hodnocení. Jedna z mála věcí, kterou naše děti učíme asi nejlépe.

Také důvod, proč nebývá lehké pomoci lidem s nedostatečnými schopnostmi žít ve společnosti lidí. Jejich častou obranou bývá totiž útok, neb to jest to jediné na co jsou v dnešní společnosti zvyklí - útok posměchem, výsměchem, narážkami, urážkami, nadávkami atd.
A mnohdy to jediné, čeho se jim dostávalo místo vysvětlení či snahy pomoci jim danou záležitost pochopit.